V moderní firmě má mít právník místo u stolu, kde se jedná o velkých věcech

Prostředí bylo komorní, účast skvělá, průběh intenzivní. Setkání v rámci projektu Lex Elite se konalo začátkem prosince a došlo i na dva svižné rozhovory s elitními firemními právníky. V prvním Jaroslav Kramer zpovídal Mariana Husara, Group General Counsel v J&T Finance Group, a Christiana Blatchforda, který je General Counsel ve společnosti Energo-Pro. V druhém čelila otázkám se svým podmanivým úsměvem Eva Svobodová, šéfka firemních právníků ve fintechové společnosti FTMO. Je to lepší v advokacii nebo ve firmě? Co by si raději odpustili? A proč je každý konec začátkem? Dočtete se na následujících řádcích.

Marian Husar a Christian Blatchford: Být firemním právníkem je lepší a lepší

Jste spokojenější jako šéfové firemních právních týmů, nebo to bylo lepší v advokacii?

Marian Husar: Já jsem aktuálně spokojenější, ale zároveň vnímám pro a proti. Advokacie má některé výhody. Člověk jako firemní právník například nemá vlastní podpůrný tým. Celkově to ale považuji za krok kupředu.

Christian Blatchford: Já myslím, že je to lepší a lepší. První půl rok ale byla alespoň pro mě doba šoku, že zpětná vazba mimo advokacii neexistuje. Všechno, co děláte dobře, je samozřejmost, všechno, co děláte špatně, je blbost. Ale jako firemní právník se zase člověk učí nové věci – finanční, technické i manažerské, a to spektrum je širší a širší.

Máte pocit, že si top management uvědomuje důležitost právního týmu? 

Christian Blatchford: Já jim to říkám pořád, tak snad ano.

Marian Husar: Tím, že právní oddělení nedělá hlavní byznys, ale představuje dílek velké skládačky, je to takový postupný přerod. Jde o neustálý boj o to vybudovat si pozici. Není to tak, že mám aktuálně pocit, že je dobojováno a management vnímá, že právní tým už je na úrovni ostatních týmů, které jsou tahounem byznysu. Ale rozhodně je to velký posun od doby, kdy jsem nastoupil.

Kdybyste měli poradit advokátním kancelářím, jak být nejlepším partnerem firemních právních týmů, co byste jim doporučili? 

Christian Blatchford: Možná největší překážka je advokátské ego, tedy když si advokáti z největších kanceláři myslí, že jsme si s nimi sedli a hodiny a hodiny se bavíme, jen abychom měli tu čest s nimi pobýt. Podle mě výborný advokát nepotřebuje prosazovat svou osobnost, svoje ego, a prostě jenom pomáhá.

Marian Husar: Moje rada je dobře práci nacenit. Je spousta firem, které ohodnotí dobrou práci vyšší odměnou, protože cena není jediná položka v rozhodování. Nejhorší ale je, když advokáti nabídku podstřelí, aby vyhráli zakázku, a na konci zdvojnásobí svou taxu.

Kdybyste měli vybrat jednu věc, která vás letos nejvíc bavila, a jednu věc, kterou byste si v rámci své agendy odpustili, co by to bylo? 

Marian Husar: Nejvíc mě asi bavila jedna transakce prodeje banky. Obecně mám rád transakční věci, které jsou někdy velmi zajímavé. Na druhé straně bych si asi odpustil takové to politikaření v rámci korporátu, na které právník typicky z advokacie není úplně zvyklý.

Christian Blatchford: Nasbírali jsme přes miliardu eur a ty peníze jsme dobře zainvestovali. To je ta dobrá věc. Ta špatná je, že se nepovedl jeden významný spor v Turecku.

Jak si poradit s tím, aby člověka takové neúspěchy nesložily? 

Christian Blatchford: Myslím, že je důležité si uvědomit, co člověk, právník či byznys má pod kontrolou a co je mimo ni. Opravdu se nelze bát a po nocích místo spánku přemítat o věcech, které zkrátka nebyly pod kontrolou. To je život, a to je byznys.

Eva Svobodová: Čím mohu inspirovat? Zůstávám normální

Jak se cítíš po výkonu? Dneska jste ve FTMO dokončili převzetí globálního brokera Oandu… 

My vždycky směřujeme k uzavření transakce, k tomu konci, ale on je to v podstatě začátek. Člověk má pocit, že něco dodělá, dotáhne, ale druhý den je taky den a zase něco začíná. Takže je to nikdy nekončící koloběh.

Máš pocit, že to, co děláš v rámci FTMO, je takový standardní mód firemního právníka v moderní společnosti?

Já myslím, že ano. V moderní společnosti má mít právník svoje místo u stolu, kde se vyjednávají velké věci, a má se k tomu vyjadřovat, protože když se to neděje, tak se pak hasí průšvihy.

Zvlášť při velkých obchodech se firemní právní tým neobejde bez externí pomoci. Zajímal by mě tvůj tip pro kohokoliv, kde chce sáhnout po kanceláři světového formátu z New Yorku nebo třeba Hongkongu?

Já myslím, že kvalita má svoji cenu. Nikdy nebude levná, ale má svoji přidanou hodnotu. A velmi záleží na tom, co člověk dělá za transakci. Jsou takové, kde se počítá každý bod, který získáš. A na konci dne může každý ten bod rozhodnout o tom, jestli budeš stát na stupínku vítězů nebo pod ním.

Vždycky přijdou i neúspěchy nebo slabší chvilky. Jak velký rozdíl je to ve firemním právním týmu a v advokacii?

V advokacii máš hodně klientů a jeden klient jaro nedělá, kdyžto ve firmě máš vlastníky nebo spolupracovníky jenom jedny a nevyměníš je. Musíš s nimi vyjít, musíš to umět vykomunikovat. Neexistuje, že jeden klient odejde, ale druhý den přijde zase jiný. Když si znepřátelíš byznys, tak jsi ty ten, kdo odejde. 

Jaké jsou tvoje hlavní kvality jako šéfprávničky ve FTMO? Čím bys mohla inspirovat ostatní?

To je těžké, ale asi tím, že jsem normální. Já si pořád myslím, že jsem normální člověk, který nedělá z problému vědu. Všichni děláme chyby a když bude člověk skákat druhým po hlavě, že něco pokazili, tak co si pomůže?  Když řeknu: tak to pojďme vyřešit, lidé jsou víc v pohodě a nebojí se s problémem přijít.